Pochybnému prodeji zabránil zdravý rozum zastupitelů
Fierlingerova vila zatím stále naše
Rada vytvořila prostor pro korupci, zastupitelé řekli NE.
Zastupitelstvo 28.12.2004: Úvodem tajemník Josef Čáp seznámil zastupitele s tím, že první dražba Fierlingerovy vily se nepodařila. Jak jsme informovali v krátkých zprávách, na dražbě, které se zúčastnil pouze jediný zájemce, se vůbec nezačalo přihazovat. Odborníci, kterých se naše redakce po uskutečněné dražbě dotázala, vyslovili domněnku, že se s velkou pravděpodobností jedná o způsob, jak město donutit snížit cenu.
Jejich předpoklad se potvrdil následujícími slovy tajemníka Čápa. "Po projednání s realitní kanceláří a po projednání v radě města jsme dospěli k názoru provést další dražbu způsobem, kdy vyhlašovací cena bude 11 milionů Kč (byla 12 milionů Kč - poznámka redakce) a licitátor bude snižovat cenu po půl milionech tak dlouho, dokud se nepřihlásí jeden, dva, nebo více zájemců (tzv. holandská dražba). Přihazovat se poté bude po 15ti nebo 25ti tisících. Co je nejdůležitější, že nikdo nesmí znát předem určenou minimální cenu, pod kterou nesmí licitátor jít". Jak Josef Čáp zastupitelům vysvětlil, jediný kdo bude znát cenu, bude starosta Vocílka. Ten ji těsně před zahájením dražby sdělí majiteli realitní kanceláře a licitátorovi. Mezi zastupiteli i v sále vyvolala tato slova nepřehlédnutelný neklid a rozčarování.
Josef Králík (KSČM) se neprodleně přihlásil o slovo: "To co nám řekl pan tajemník je velice vážné. Uvedeným způsobem způsobíme, že bychom již dále nemohli rozhodovat o našem majetku. Z předložených materiálů o rozpočtu vyplývá, že budeme hospodařit s rezervou, takže peníze z prodeje Fierlingerovy vily nutně nepotřebujeme. Nemusíme spěchat, nemusíme se tohoto majetku zbavovat, prosím vás, neuspěchejme to, ti co přijdou po nás, s tím dokážou naložit lépe, možná prostory i objekt dokáží využít lépe. Uvědomme si, že se jedná o nevratný krok".
Následoval příspěvek Vojtěcha Kadlčíka (Město pro všechny). "Byl jsem vždy proti prodeji vily. Děsím se zodpovědnosti, kterou na sebe bere starosta. Pokud se tento návrh rady odsouhlasí, berete na sebe zodpovědnost za to, že tento majetek zmizí prakticky za nulovou cenu. Z prodeje musíme vracet 2,5 milionu. Tento městský majetek rozdáme v tomto okamžiku velice pochybným způsobem. Majetek města vyhodíme oknem za nesmyslnou a navíc pochybnou částku, kterou nejsme schopni ovlivnit. A areálem Fierlingerovy vily se může v budoucnu dělat cokoliv, může tam být plovárna, park, mohou se tam realizovat různé seniorské komunity apod. To vše nebude za 5 let, ale za 10, možná za 40 let. Nechme to být, údržba vily nás zase tak moc nestojí".
Na to reagovala Jarmila Voběrková (US-DEU) ironickým dotazem, proč se tedy s vilou nic nedělalo za posledních deset let. Ludmila Svatková (Město pro všechny) jí odpověděla, že vilu město dostalo bezplatně od českého státu teprve na podzim roku 2001, vlastní ji tedy teprve tři roky.
Poznámka šéfredaktora Martina Klímy: Jelikož jsem v té době pracoval na MěÚ jako referent kultury a měl jsem kulturní památku Fierlingerovu vilu tzv. na starosti, uvedu několik doplňujících informací. Během roku 2002 se město snažilo získat prostředky na opravu děravé břidlicové střechy ze střešního programu ministerstva kultury, žádost spolu s projektem na opravu střechy, okapů a komínů byla úspěšná, město získalo od ministerstva dotaci, ale po volbách na podzim roku 2002 bylo novým vedením rozhodnuto, že se dotace nevyužije, střecha se opravovat nebude a vila se prodá. Na jaře roku 2003 byla vila poničena požárem, který pravděpodobně založil neznámý žhář. Jelikož ale byla vila jako součást majetku města pojištěna, zaplatila opravu střechy a uvedení památky do původního stavu pojišťovna.
Ludmila Svatková pokračovala komentováním městskou radou navrhovaného způsobu prodeje: "Je zde obrovský prostor pro korupci a bojím se, že si to mnozí z nás neuvědomují. Chtěla bych se zeptat pana radního Hrádka, který když jsme projednávali rozpočet řekl, že nerozumí dvěma procentům, ale umí si představit ušetřených 200 tisíc. Jak si například pan radní Hrádek představuje dva miliony čtyřista tisíc, které město vyhodí oknem tím, že tuto částku musí státu vrátit? Bojím se přijmout takovéto rozhodnutí". (Pozn. redakce: Bezúplatný převod majetku státu na město byl vázán podmínkou, že město tento majetek neprodá po dobu deseti let. Pokud tuto podmínku nesplní, musí státu vrátit částku přibližně 2,4 milionu korun).
František Hrádek (ČSSD), který je nejstarším zastupitelem, a zároveň je nepřetržitě členem zastupitelstva od samého počátku, tedy přibližně 14 let, reagoval: "Víte všichni, že naše možnosti, jak zlepšit prostředí pro naše občany, jsou omezeny. Nikdo nám nechce půjčit. Máme před sebou akutní akce. Byli jsme zatíženi dluhy. Stavitel městského úřadu nás mohl dát do konkurzu. Potřebujeme investovat do osvětlení, rozhlasu, chodníků, sportoviště, škol. Chápu, že tento způsob není ideální, ale myslím si, že v této chvíli odchází na ministerstvo kultury žádost o vyjmutí Fierlingerovy vily z fondu kulturních památek." V sále to při poslední větě zahučelo překvapením.
Josef Králík okamžitě reagoval: "Tak to neprodávejme, když to chceme vyjmout s fondu. Informoval jsem se na celkové náklady na roční údržbu Fierlingerovy vily a jsou maximálně 60 tisíc ročně! Získejme náměty od lidí. Prosím vás, neprodávejme to." Stanislav Doucha (Nové tváře): "Souhlasím, zamysleme se. Neschvalme to, ale nechat to 40 let je hloupost." Starosta Vocílka, který po celou dobu diskuze mlčel, se v té chvíli patrně pod tíhou zodpovědnosti zlomil a navrhl, aby byl tento bod stažen z projednávání. Josef Králík toto přivítal a navrhl usnesení o odkladu prodeje.
Tajemník Josef Čáp, který celou diskuzi sledoval se značným neklidem, si vzal slovo, aby poučil zastupitele: "Už jste rozhodli, že se vila prodá. Už jsme do toho dali peníze". Josef Králík se nedal a vědom si své pozice zastupitele upozornil tajemníka MěÚ: "Pane tajemníku, zastupitelé mají výsostné právo změnit svoje rozhodnutí".
Do diskuze se připojila i veřejnost: Jozef Kolibík (ČSSD) se rozčílil: "Byl jsem u toho, když jsme dostali vilu. Jste na strašném omylu, když si myslíte, že je nutné vilu prodat. Existují granty na záchranu kulturních památek, neudělali jsme nic, abysme grant sehnali a ty možnosti tu jsou, máme plno vlivných lidí. V areálu vily zůstanou lesy a pozemky pro ty, co přijdou po nás".
Milan Vlček (ODS): "Tak počkejme jak to dopadne na ministerstvu kultury a pokud zruší objekt jako památku, prodejme to, aby to nezrušili někomu jinému, to by byla škoda". Bedřich Beneš (ODS, radní): "Neumím si představit, jak zjistit mínění veřejnosti, udělejme tedy nějaké referendum, to je jediná možnost". Na to se mu dostalo poučení od veřejnosti, že referendum lze použít pouze na otázky typu ANO/NE a pro tyto účely použít nelze.
Tajemník Josef Čáp, který jen těžko skrýval svoje rozčílení a zklamání, se ještě naposled pokusil vzniklou situaci zvrátit. Jindy typická energická prohlášení plná argumentů se ovšem nekonala. Místo toho byli zastupitelé poučeni o tom, že je třeba vilu zabezpečit proti poškození a zajistit čerpání vody ze sklepa.
Zastupitelé potom odhlasovali usnesení, že zastupitelstvo odkládá rozhodnutí o prodeji na zasedání v letních měsících roku 2005 a do té doby pověřuje vedení města prošetřením možností využití areálu pro veřejnost za účasti občanů, odborníků a zastupitelů. Náš server v této souvislosti uvažuje o zřízení diskuzního fóra, věnovaného tomuto tématu.
Josef Čáp bezprostředně po hlasování opustil jednací sál.
Nemají-li tyto stránky působit jako účelový bulvár, pak čtěte poslední větu článku takto:
Josef Čáp bezprostředně po hlasování opustil jednací sál, aby se bezprostředně, po vyřešení svých malo-stranských potíží vrátil zpět a pobyl tam do úplného konce jednání ZM.
Zde můžete svobodně reagovat na článek. Reakce se objeví ihned a není cenzurována, buďte proto prosím slušní. Pozor, vyplnění jména a textu je povinné. Pokud tyto položky nevyplníte, váš příspěvek se nezobrazí.
Volný pokec