21 dní strachu sezimoústecké oligarchie
Kdo vodí loutky na zastupitelstvo?
Článek o zastupitelstvu, které bylo opozicí požadováno, starostou města svoláno a koaliční většinou bleskově ukončeno, vzbudil bouřlivé ohlasy jak na těchto stránkách, tak i v regionálním tisku. V novinách a na nástěnkách se pak objevily různé interpretace toho, co se stalo. Nabízím vlastní zamyšlení nad pozadím těchto okamžiků.
Skutečně jde o domov důchodců?
Opozice se nejprve pokoušela jednat o budoucnosti Fierlingerovy vily bez referenda. Při jednání ale starosta města jednoznačně prezentoval rozhodnutí prodat Fierlingerovu vilu, a to i v případě, že se nebude stavět domov důchodců. Je tedy jasné, že priorita vedení města není domov důchodců, ale prodej vily prakticky bez jasného důvodu. Přesto jsou občané radnicí intenzivně masírováni informacemi, že vila se musí prodat právě proto, aby mohl být domov důchodců. Tvrdohlavý postoj vedení města k prodeji Fierlingerovy vily opět otevírá starou otázku „Komu ku prospěchu“.
Referendum – předvolební provokace nebo poslední šance?
Na březnovém zasedání nechtěli zastupitelé o vile příliš slyšet. Zazněl ale podstatný argument. Pokud se zastupitelé nejsou schopni shodnout na společném postoji k otázce Fierlingerovy vily, měli by se zeptat občanů. Když byl starosta požádán, aby vyhlásil místní referendum, odmítl to a nechtěl ani dovolit, aby zastupitelstvo o referendu jednalo. Opozice tedy oznámila, že požádá o svolání samostatného zastupitelstva právě pro tento účel. A tak učinila.
Referendum je nečekaný problém
Od podání žádosti má starosta ze zákona tři týdny na svolání zasedání. Během této doby se intenzivně jednalo. Koalice hledala postup, jak opozici srazit na kolena a dát jí konečně jasně najevo, kdo v Sezimově Ústí vládne. Doposud se používal scénář: „Opozice nesmí nic prosadit. Pokud bude něco namítat, v klidu je nechejme vypovídat. Není třeba je poslouchat, protože až skončí, stejně zvedneme ruku podle dohody“. Referendum je ale problém. Proč?
Jak být demokratem a přesto odmítat referendum?
Problém referenda je v jeho poslání. Jedná se totiž o nástroj přímé demokracie, kdy se obchází na rychlost optimalizovaná demokracie zastupitelská. Přímá demokracie je jakási pojistka občanské společnosti a referendum je jediná zákonná metoda, která umožňuje občanům rozhodnout bez státních orgánů. Všichni tedy chápou, že být proti referendu, je vlastně být proti vůli lidu. A to je problém pro všechny, kdo se cítí být demokraty, tedy občanskými demokraty, sociálními demokraty, ale i pro nezávislé kandidáty z Nových tváří, protože především oni se stále cítí normálními lidmi. Je to tedy problém pro celou vládnoucí koalici. Snad nejlépe to vyjádřil František Beneš (Nové tváře), který je známý svým rozvážným a přemýšlivým jednáním, když řekl: „Jak já mohu být proti referendu? Koho bych tady pak zastupoval? Akorát tak sám sebe“.
Jak z toho ven?
Řešení této morálně komplikované situace nebylo jednoduché. Referendum je třeba zablokovat, ale nesmí se o něm veřejně hlasovat, protože by bylo vidět, kdo je proti referendu. A opozice musí dostat zavyučenou. Kdosi přišel s radou neschválit program jednání a zastupitelstvo ukončit. Bleskový průzkum ukázal, že zákon nic takového nezakazuje. Celá většina tedy musí být proti programu. Domluveno, načasováno, už se těšíme jak bude opozice překvapeně koukat!
Chudák starosta
V bojovém scénáři hrál starosta hlavní roli. Zkušený scénárista, který tahá za nitky Vocílkovy loutky, mu přisoudil roli těžkou, nevděčnou a nebezpečnou. Vocílka měl za úkol ukončit jednání ihned po předem připraveném hlasování a vše rozpustit. Poslušná starostova loutka poctivě odehrála vše, co měla ve scénáři, ukončila jednání zastupitelstva a nedala prostor ani přítomným občanům. Když se lidé, rozčíleni shlédnutou arogancí, ozvali, scénář už žádné instrukce nenabízel. Koaliční zastupitelé i tajemník rychle opouštěli jednací sál a opouštěli tak i starostu, který pod náporem lidí odejít nemohl. Loutka bez cizího ovládání se proměnila v osamělého člověka a byl to smutný pohled. Dobře zahraná nevděčná role způsobila, že Miroslav Vocíka se stal hromosvodem všech přítomných emocí nespokojených občanů a nikdo mu nepomohl. Nevím, jestli si to uvědomil, ale od využívání je jen kousek ke zneužívání. Skutečná osobnost v roli starosty města by si dala ve všech ohledech pozor na to, aby ji nikdo nezneužíval jako živý štít. I kdyby to měl být člověk, kterému je starosta zavázán.
Procitni a odvaž se
Za euforií odcházejících zastupitelů byla skryta přicházející pachuť právě spolknutého nahnilého jablka. Celá koaliční většina není složená pouze ze zkažených kariéristů myslících na občany pouze jednou za čtyři roky. Jsou v ní také osobnosti, lidé přemýšliví, lidé prostí a moudří. A myslím, že pro ně není jednoduché obětovat kus své přirozené slušnosti kvůli stranické disciplíně a ukázat lidem, občanům, svým sousedům, aroganci a nezájem. Přesto nakonec volili poslušnost. Scénáristovy dlouhé nitky oligarchie totiž nevodí pouze jednu loutku.
Martin Klíma Redakce - 16.05.2006
Se zájmem jsem přečetla. Kromě mně bohužel důvěrně znímé problematiky musím říci, že i dobře píšete! Formulace pana Beneše nemá chybu.Ministerské úředníky na Vaší radnici ale žádné argumenty nedojmou.
MR
Každému soudnému čtenáři je jasné, kdo je ten ministerský loutkovodič v pozadí, hybatel veškerého dění, Pán prstenů sezimoústecké radnice, samozřejmě jen "s hlasem poradním“. Máte pravdu, paní Rybářová, že tohoto pragmatického cynika protřelého politikou nedojme nic na světě. Pouze jeho vlastní vynucený odchod z dobře placeného místa na radnici by ho mohl dojmout. A že by se zastupitelé osvobodili, tomu nevěřím. Pánův hlas je příliš silný.
Zde můžete svobodně reagovat na článek. Reakce se objeví ihned a není cenzurována, buďte proto prosím slušní. Pozor, vyplnění jména a textu je povinné. Pokud tyto položky nevyplníte, váš příspěvek se nezobrazí.
Volný pokec