Události
Virtuální rozloučení se zesnulým Jaroslavem Schneiderem
Slova na poslední cestu
Dnes, 13. prosince 2005 přišlo ke smuteční síni táborského Nového hřbitova mnoho desítek nejrůznějších lidí. Starší i mladší, politici, úředníci, podnikatelé. Všechny na toto místo přivedl stejný důvod - doprovodit pana Jaroslava Schneidera na jeho poslední pozemské cestě. Jelikož mnoho občanů se pohřbu nezúčastnilo z oprávněné obavy, že se do smuteční síně nedostanou a další se obřadu z nejrůznějších důvodů zúčastnit nemohli, pokládám si za čest přinést čtenářům Sezimova Ústí online text smutečního projevu. Ten za rodinu a nejbližší přátele přednesl silně dojatým hlasem před zcela zaplněným sálem Petr Podolský, dlouholetý spolupracovník a blízký přítel zemřelého Jaroslava Schneidera.
Vážená rodino, vážení přátelé, vážení smuteční hosté,
je pro mne velice obtížné a bolestivé loučit se dnes s přítelem, kterého jsem velmi dobře znal, s nímž jsem dlouhých dvanáct let spolupracoval a který mi byl velmi blízký. Bohužel, prohrál marný boj s krutou a zákeřnou nemocí, se kterou marně několik let bojoval. Když nás informoval o své nemoci, byli jsme touto zprávou šokováni. Snažili jsme sami sobě namluvit, že to třeba není pravda, že jde snad o omyl a čekali jsme na zázrak.
Ten se však nekonal. Jaroslav svůj nerovný boj prohrál a jeho pozemský život se završil v pátek 9. prosince. Když jej přátelé dva dny před dokončením jeho životní pouti navštívili a viděli jeho marný a zoufalý boj s bolestí a utrpením, vnímali společně s námi přicházející smrt jako milosrdenství. Chci z tohoto místa zvláště poděkovat jeho manželce, která se o něj do poslední chvíle obětavě, statečně starala a umožnila mu zemřít v laskavém prostředí domova.
Připomeňme si nyní krátce jeho životní pouť. Pan Jaroslav Schneider se narodil 20. ledna 1942 v Českých Budějovicích. Po ukončení základní školy se vyučil chemikem v Silonu v Plané nad Lužnicí, kde také později vystudoval střední školu. V Silonu, kterému věnoval podstatnou část svého aktivního života, prošel celou řadou pracovních funkcí od dělnických až po řídící technické. V roce 1990 se zapojil do komunální politiky a stal se na krátký čas do listopadových voleb tajemníkem Městského úřadu v Sezimově Ústí.
Po těchto svobodných volbách zastával dlouhých dvanáct let funkci starosty města. Tuto část jeho života je možné hodnotit jako období, které mu přineslo naplnění cílů jeho života. Jaroslav byl opravdovým starostou v pravém smyslu toho slova. Byl vždy ochoten a připraven pomoci při řešení nejrůznějších životních osudů svých spoluobčanů. Lidé jej za tuto vlastnost měli rádi a vážili si ho. Za jeho působení se město rychle rozvíjelo, byla vybudována celá řada prospěšných staveb, ve městě byl přirozený pořádek a lidé, kteří byli jeho spolupracovníky, s uznáním a respektem přijímali jeho názory a postoje. Věci veřejné stály celé jeho funkční období vždy v popředí jeho zájmu, měl obrovské sociální cítění a smysl pro spravedlnost.
Musím s lítostí konstatovat, že proti Jaroslavu Schneiderovi byl poslední léta veden nenávistný, politicky motivovaný boj, který měl pošpinit jeho čistý štít - a to bohužel i v době, kdy byl již vážně nemocen. Ani to jeho zdraví neprospělo.
Na konci svojí politické činnosti byl ještě zvolen do krajského zastupitelstva, dále již nekandidoval a po volbách v roce 2002 odešel do důchodu. Na toto období života se dlouhá léta těšil, ale osud mu nedopřál, aby se mohl plně věnovat svým koníčkům, rybaření, houbaření a chalupaření. Ve svém rodinném domku strávil několik posledních let se svojí manželkou Olgou, se kterou vychoval dceru Lucii a kde také strávil mnoho krásných okamžiků se svými vnoučaty. Těch dvou nejmenších si bohužel moc neužil. Útěchu ve chvílích nejtěžších nacházel v knihách. Jaroslav Schneider z nich po celý život čerpal moudrost a vnitřní rozhled – a četl vytrvale a intenzivně až do posledních dní.
V osobě Jaroslava Schneidera ztrácíme čestného člověka, laskavého přítele a dobrého kamaráda, po kterém v srdci zůstane hluboká a bolestná prázdnota. Závěrem mého rozloučení mi dovolte, abych vyslovil za nás za všechny přesvědčení, že zůstane na dlouhou dobu uchován v našich myšlenkách a vzpomínkách. Totéž mohu tlumočit i za jeho švýcarské přátele, kteří jsou, stejně jako my, jeho odchodem zdrceni.
Jardo, čest Tvojí památce.
Redakce -
14.12.2005
Zde můžete svobodně reagovat na článek. Reakce se objeví ihned a není cenzurována, buďte proto prosím slušní. Pozor, vyplnění jména a textu je povinné. Pokud tyto položky nevyplníte, váš příspěvek se nezobrazí.
Volný pokec