Sezimovo Ústí se díky rodáctví ocitlo na severní točně
Pozdrav se Severního pólu
Jsem takový komický patriot, říká Milan Vodička
Zvláštní zpravodaj MF DNES Milan Vodička zaslal naší redakci několik svých fotografií ze Severního pólu. Co to má s naším městem společného se dozvíte z následujícího rozhovoru a připojených fotografií.
Pane Vodičko, občané Sezimova Ústí se mohli setkat s vaší fotografií ze Severního pólu, kde je na sněhu vyrytý nápis Sezimovo Ústí. Tato událost se jistě nestává každý den, můžete nám proto sdělit pár podrobností z vaší cesty? Například jak jste se na severní pól dostal?
Na pól jsem se dostal jako zvláštní zpravodaj MF DNES. Shodou okolností jsem se dostal na ruskou polární stanici Barneo, která je vždy během polárního jara zřízena na jeden až dva měsíce poblíž pólu. Poblíž znamená asi tak sto kilometrů. Až na základnu jsem doletěl letadlem. Startovalo z Moskvy a já jsem přistoupil při mezipřistání na Špicberkách. Je to robustní Antonov, který má abnormálně krátkou přistávací a rozjezdovou dráhu a je schopen přistát i na ledě.
Ze základny na pól to tedy stále ještě byl velký kus cesty. Jak se cestuje přímo na Severní pól?
Na pól jsem letěl vrtulníkem. Let trval si dvacet, třicet minut. Ale dostali jsme se tam až na druhý pokus, protože poprvé měla helikoptéra nějakou poruchu, takže jsme ani nevyletěli. Prý šlo o poruchu topení. Posádka to sice poněkud drsně chtěla vyřešit tím, že zapálila nějaký lihový ohřívač hned vedle jakéhosi kanystru, ale když ohřívač vzplanul a pasažéři začali křičet, nechali toho a my jsme museli vystoupit.
Jak se vám na nejsevernějším bodu zeměkoule líbilo a kolik času jste tam strávil?
Na základně jsem byl tři dny a na pólu asi hodinu či dvě. Bylo to skoro až hodně, protože tam nic není a není tam co dělat. Jako byste stáli uprostřed nekonečného zasněženého pole. Tam taky není moc zábavy. Tak vám nezbývá nic jiného než pořád fotit.
No a co ten nápad s nápisem Sezimovo Ústí ve sněhu? Plánoval jste to už dříve, nebo to byl spontánní nápad okamžiku?
Nápad vyrýt jméno Sezimova Ústí do sněhu vznikl vlastně z nouze. Od chvíle, kdy jsem se před půl rokem dozvěděl, že bych mohl jet na pól, nepochyboval jsem o tom, že tam musím dostat i Sezimák. Asi jsem se chtěl aspoň trochu revanšovat za krásné dětství. Původně jsem si chtěl sehnat nějakou vlaječku, ale protože jsem pověrčivý, pořád jsem to odkládal, abych si cestu nezakřikl. Takže jsem nakonec jel bez vlaječky. Abych to nějak napravil, vymyslel jsem čárání do sněhu jako náhradní řešení.
Jak byste popsal svůj vztah k městu Sezimovo Ústí?
Jsem takový komický patriot. Všude o sobě říkám, že jsem "kluk ze Sezimáku" a spousta mých kolegů velmi dobře ví, že odtud pocházím. V Sezimově Ústí jsem prožil celé dětství a mládí a protože tam bydlí moji rodiče, pořád se tam vracím, i když ne tak často, jak bych chtěl. Už dávno sice žiju v Praze, ale Sezimák je moje domovské město.
A takto vypadá Severní pól z výšky 700 km. Tam někde uprostřed byl 10. dubna 2005 nápis Sezimovo Ústí. Snímek pořídila družice Terra. Bílá barva označuje led a černá barva mořskou vodu, případně nově zmrzlý led. Zdroj: NASA a www.astro.cz
Ze Severního pólu vás pozdravil Milan Vodička, děkuji mu za rozhovor. Za čtenáře serveru Sezimovo Ústí online se ptal Martin Klíma.
Zde můžete svobodně reagovat na článek. Reakce se objeví ihned a není cenzurována, buďte proto prosím slušní. Pozor, vyplnění jména a textu je povinné. Pokud tyto položky nevyplníte, váš příspěvek se nezobrazí.
Volný pokec