Sezimovo Ústí online, www.sezimovousti.cz

SEZIMOVO ÚSTÍ – Až do 4. ledna potrvá výstava dvou umělců - malířky Jany Píšové a fotografa Pavla Talicha v Galerii MAS

Malířka a galeristka Jana Píšová už neodmyslitelně patří k sezimoústecké galerii. Snaží se, aby pohladila duši návštěvníka těmi nejlepšími umělci nejen z regionu, z celé republiky, ale i ze zahraničí. Dnes vystavuje sama pod názvem Má duše už má zase křídla. Akademický malíř Jan Kunovský o ní říká: „Janu Píšovou znám už řadu let a k ní bych si dovolil zvolit toto motto - Má duše hledá nový způsob sebetvoření, to je vše, čím se zabývá. Jana jako umělec, jako člověk stále hledá, umožnila nám nahlédnout do své duše nejen díky stále barevnějším, zářivějším vizím svých pláten, ale i do literární tvorby, která začíná být i odrazem jejího výtvarného díla, její obrazy neustále hledají rovnováhu duše. Také galerii rozdělila do čtyř zón – citové, energetické, klidové a meditativní. Ohlasy na její tvorbu jsou velké, například psychoenergetik Josef Sysel o jejích dílech řekl, že jsou to výbuchy energie, na druhou stranu Jiřina Jirásková její díla komentovala slovy: „ Je to radost. Ano, Jana Píšová to jsou pocity, emoce, slovy těžko popsatelné nálady, jsou to sny, je to komunikace podvědomí.“

Fotograf Pavel Talich ukázal svou tvorbou, že fotografie dokáže nejen zachytit určitý okamžik, ale ukázat nám cestu ze zamyšlení, východiska i otázky života. Jeho černobílá fotografie doplňuje díla Jany Píšové tak, že vytvářejí jeden ucelený pohled na život, emoce, lásku, pokoru, ale i dumavost. Jeho prezentace se jmenuje Z deníku, a to právem, protože zachycuje každodenní život, který mnohdy přehlédneme, neuvědomíme si, že je zcela jiný než na něj zpočátku nahlížíme.
Významná fotografka Marie Šechtlová říká: „Kdysi naši učitelé chtěli, aby fotografie jen vypovídala, byla určitým realistickým dokumentem. Fotografie je odrazem surrealismu i purismu, fotografie má být čistá, nemá nic předstírat, má mít čistý projev a Pavel Talich dospěl k tomu, že jeho snímky jsou sice dokumentární, ale nutí nás o fotografii přemýšlet, učí nás rozvíjet naše vnímání. Právě na jeho fotografiích je vidět až kam za 160 let fotografie došla. Dnes není jen dokumentem, nechce poučovat, ale nabádá diváka zapřemýšlet nad každým obrázkem… Jsou to fotografie, které nás vybízejí, ale nic nenutí, nepředstírají, nepoučují, určitý purismus – jsou tu, abychom viděli dál. Sami si vytvářeli děj, kterému právě ony dávají zrcadlo.
Jsem ráda, že jsem mohla zahájit výstavu Pavla Talicha, protože v úterý 7. prosince v 15 hodin jsem se dozvěděla, že manželův dědeček se narodil současně se vznikem a uznáním fotografie. Fotografie byla definována v srpnu 1839 v Paříži, dědeček Šechtl se narodil v květnu 1840, a tak byl počat s začátkem fotografií. Je to jen 164 let, ale co se ve fotografii událo, to malba tolik změn neprožila. Příkladem jsou práce Pavla Talicha.“
-riki-