Jak řídící učitel Švehla vykopal Kozí hrádek i zaniklé město
Švehla - Český Schliemann
Skoro nikdo nevěděl o tom, že na vyvýšenině kdysi stával Kozí hrádek
Někteří muži vykopali zaniklá města a jsou navždy známí. Například Heinrich Schliemann odkryl Tróju a je slavný. Howard Carter objevil hrobku Tutanchamona a natočili o něm film. Paul Emile Botta vykopal Ninive a jeho jméno oblétlo svět.
Řídící učitel Josef Švehla jeden hrad a jedno město a neví o něm skoro nikdo.Stálo ho to dvacet let práce, zdraví a rodinné štěstí. Dnes to ale nikdo neocení, protože Kozí hrádek nevypadá jako vykopávka, nýbrž jako normální zřícenina. Kdo si zajede - buď do Tábora, nebo ze Sezimova Ústí - k hrádku, jenž vstoupil do historie pobytem mistra Jana Husa, neuvidí žádný Karlštejn. Jen zborcený maličký hrad s nezvykle silnými zdmi uprostřed lesa, zbytky věží a hradeb, studnu, vodní příkop. To všechno vykopal Švehla. Kdysi tady byl jen kopec, možná nápadný svým tvarem, ale to bylo vše. "Nic tady není," prohlásil tehdy jeden zbrklý historik. Vrchol kopce měl zvláštní tvar, byla to šest metrů vysoká pyramida, z níž rostly tři obrovské smrky. Boky kopce byly porostlé borovicemi, duby a lískami, ze země někde trčely podivně pravidelné balvany.
Skoro nikdo nevěděl o tom, že na vyvýšenině kdysi stával Kozí hrádek. Byl zapomenut, opuštěn. Sám Švehla napsal: "Z učených věděli o něm sotva historikové a veřejnost táborská i nejbližší okolí věřilo v jeho bytí jen proto, že jim to autority pravily - zde kdysi stával". Kdo věřil, myslel současně, že hrádek byl dávno rozebrán a z kamenů postaveny grunty v okolních vsí.
Až roku 1899 přichází Josef Švehla a začíná vykopávat něco, co už nemělo existovat. Bylo by schliemannovské, aby Kozí hrádek také sám objevil, leč tak tomu nebylo. Už třináct let předtím lidé z okolí obnažili nějaké zdi, když na vrchol kopce chtěli umístit pamětní kámen. Ale to bylo vše. Roku 1899 se začíná u kopce před jakousi vlasteneckou akcí upravovat cesta a rtuťovitý Švehla jde na práci dohlédnout. Ze zvědavosti vykope sondu v předhradí - a má první nález. Od té doby kope a kope. Kope rok za rokem. Někdy má k ruce dělníky, ale většinou mu pomáhá jen Bedřich Havlůj ze Sezimova Ústí, tehdy ještě Starého Tábora. Stejně jako Schliemann musí ukázat Švehla pevnou vůli a odhodlání. Úřady jej trochu šikanují a musí čelit, jak sám napsal "neporozumění, neochotě a odsudkům". Někde je třeba kopat až sedm metrů hluboko. Někde žár ohně při dobytí a vypálení hradu spekl dlažbu, hlínu a kamení v jeden obrovský škvarek, který dělník rozbíjel tři dny. Někdy pomůže příroda, jako třeba v roce 1913, kdy bouře vyvrátila smrk a ve vývratu se objevily zbytky brány. Především se kopalo. Kolik se toho vykopalo. může odhadnout každý i dnes. Je to velmi prosté. Stoupněte si před Kozí hrádek a představte si, že to vše byl kdysi kopec. Jak práce pokračovaly, hrad rostl ze země ke svému druhému životu. Vracely se jeho někdejší obrysy. Ukázalo se, že nikdo neodhadl jeho podobu správně, dokonce ani autorita nejvyšší, táborský profesor Augustin Sedláček, autor knihy Hrady a zámky.
A jak hrad znovu rostl, ožívaly také osoby, které v něm kdysi žily. Alespoň ve věcech, které po nich zůstaly. Švehla našel leccos od hraček po pivovarské kotle, od zuhelnatělého pečiva po zbytky oštěpů a dýk. Nalezl ženský střevíc a i kabelku. Klíče i zámky. Rolničku. A zbytky jídla: obyvatelé hradu je házeli do pěti odpadních jam - jedna byla mimo hradby a je stále k vidění na místě proti hradu, kam ústil vchodový most. Pohled do jam byl zároveň pohled do hodovní síně. Uvnitř byly kosti zajíců, vepřů, srnců, kachen, jelenů. Skořápky a rybí šupiny. Pecky třešní, slív, švestek a broskví. Vlašské a lískové ořechy. Švehla také nalezl prehistorickou kamennou sekyrku, bůhví, kde se tam vzala. A také devatenáct centimetrů dlouhou brusli z hovězí kosti. Zajímavé: hrad byl vypálen za husitských, a teprve později Jiří z Poděbrad vyslal "z Čech až na konec světa" poselství, jehož člen, Šašek z Meziboře, byl tuze překvapen pohledem na bruslaře v Holandsku. Ale dávno předtím se tedy bruslilo i na Kozím hrádku. Jeden celý rok kopal Švehla úplně sám. Takovou může projevit jedině archeolog-amatér. Švehla jím byl - a ještě pouhou náhodou, neboť do Sezimova Ústí byl přeložen z trestu. Přesto by se asi nic nestalo, kdyby se 25. června 1894 nezúčastnil vycházky Klubu českých turistů, na níž profesor táborské reálky Martin Kolář vyprávěl o zaniklém Sezimově Ústí, které přestalo existovat roku 1420, když jej vypálili husité. Jako by dostal horečku, Švehla hned druhý den jde kopat na místo, kde se město mělo asi nacházet. Motykou a nůžkami odkrývá v zemi zbytky "českých Pompejí", jak nazval dávno vyhaslé město. Udělá i územní plán. Když je hotov, vyráží na Kozí vykopat celý hrad.
Mladá Fronta Dnes 4. 12. 1999
Redakce - 28.10.2004
Výborný článeček.
Což ho dát do vývěsky na Kozí hrádek i s malou výstavkou věcí, co se tam našly? Nemusí na to jen sedat prach někde v muzejním depozitáři.
Pan Josef Švehla byl můj pradědeček a tak mě tento článek velice potěšil,protože já sám o něm vím jen velmi málo a útržkovitě.
Kozí Hrádek znám, ale netušil jsem, že vše se muselo vykopat a že moc nechybělo, a byl asi zapomenut. Klobouk dolů před panem Švehlou.
P.S.: Co by asi tak říkal na tu příšernou dálnici, která byla v bezprostřední blízkosti hrádku tak necitlivě postavena ?
Zde můžete svobodně reagovat na článek. Reakce se objeví ihned a není cenzurována, buďte proto prosím slušní. Pozor, vyplnění jména a textu je povinné. Pokud tyto položky nevyplníte, váš příspěvek se nezobrazí.
Volný pokec